Jak to začalo s JDem

30.03.2021

Karanténní život přinesl svá pozitiva. Vzhledem k tomu, že nám zakázali vyjíždět z okresů našich obydlí, jsem se začala většinu času mimo práci procházet v parku poblíž mého bydliště. 

K mému štěstí jsem byla jeden večer venku s přítelem a naší malou psí teroristkou... Přiřítil se k nám černobílý staford, začal ji provokovat a dělat nálety. Když ho naše Máňa neustále odmítala, začal svoje nálety dělat na mě... Já se samozřejmě, jako srdcová psí máma, chytla... Ten pes byl, jakoby si mě našel. Nějaký čas jsem se s ním prala o klacky, házela mu jeden za druhým a pes neúnavě běhal a běhal a nosil další. Za chvíli se objevil jeho páníček, jestli si jeho hafan náhodou nespletl majitele. 

Dali jsme se do řeči... Jelikož toužím už několik let po velkém psovi, objevila se ve mně z nějaké hodně velké hloubky odvaha se pána zeptat, zda nepotřebuje pro psa občas hlídání... Čekala jsem negativně, že mi samozřejmě odpoví, že ne.... ale k mému překvapení mi odpověděl, že ano... Vesmír se nademnou smiloval a začal mi posílat odpovědi na má přání...

O pár dní později - venčení s pánem



další den - venčení s Tomem na kavkách a seznámení s Jerrym



další den - sama - kanál, ťapka v prdeli..