O strachu z Lásky

15.02.2021

Tak Tě miluje
Je to ego, kdo tu volá? Kdo tu teď mluví?
Je jako mlha - tak ji vidíš
Koukáš na ní
Snažíš se skrz vidět dovnitř, ale nejde ti to, jelikož je moc hustá, než abys viděl, co skrývá v sobě.
Obcházíš ji kolem, místo co bys ji přijal, bloudíš
Stále přehlížíš, co ti dává, stojíš, nehneš se ani o metr
Ona jde stále dál, vpřed, víš? Nečeká
Jsem už daleko před tebou, za chvíli mi nebudeš stačit
Ona jde stále dál, vpřed, víš?
Zasloužíš si Lásku
Zaslouží si Lásku
Běž s ní
Tak běž s ní!
Jsi sám, jako poustevník, ve vztahu ze strachu
Vesmíre!
Spoj se s ní, ciť ten Vesmír, co Ti říká?
Mluví v Tobě,
Mluví v ní!
Mluví o vás, cítíš to?
Mluví o vás , slyšíš to?


Spoj se s ní, tak jak to cítíš, buď její vlnou a ona bude Tvou.
Budete vlny, budete celý oceán, budete stejně tak divoký, hluboký, nepředvídatelní, vášniví, živí.
Budete Láska, budeme Vesmír, budeme Teď, budeme Tady, budeme Jedno.
Tvůj strach Tě brzdí
Necháš se stahovat do hlubin iluze strachu
Změna je velká, je to ale výzva, je to nové štěstí, je to krok vpřed
Je to pohyb
Pohni se! Hýbej se!
Copak necítíš, že zarůstáš?
Tu hloubku, tvůj pohled, když se díváš do ní a ne na jen na ni, lehce se usměješ
V očích radost
Klidný a jsi jen tady a teď...jentak... cítíš tu vlnu? To jaký spolu jste?
Když to pustíš a necháš proudit, spustí se něco neuvěřitelně krásného...vše co potlačuješ se totiž otevře, otevřeš srdce pro ni, otevřeš srdce pro Sebe.
Pusť mě do sebe.
Pusť mě ke své duši, ona mě chce, cítím to ... a ty taky...
Potlačuješ něco co má být stvořeno.
Vesmír.